Obedience

 

Pokud přeložíme anglické slovo „obedience“ do češtiny, znamená to doslovně ovladatelnost nebo poslušnost. Cílem obedience je naučit psa spolupracovat s psovodem, zadané cviky pes musí vykonávat radostně a zároveň přesně. Zvláštní důraz se klade na vzájemný vztah mezi psem a psovodem a na schopnost psa pracovat ve vzdálenosti od psovoda. Měl by být brán ohled na fyzické dispozice psa. V obedience provádí psovod se svým psem postupně deset cviků. Devět z nich prověřuje poslušnost a ovladatelnost psa, jeden spadá do kategorie pachových prací – jedná se o rozlišení předmětu psovoda.

Obedience jako sportovní disciplína má své kořeny ve Velké Britániii, kde chtěli pořadatelé jedné z nejprestižnějších výstav Cruft´s vytvořit doprovodný program této celosvětově uznávané show. První obedience soutěže se tedy konaly ve výstavních halách a v kruzích, kde byl po celý den zajištěn program pro diváky. Z Británie se obedience dostala do Skandinávie, kde její pravidla mírně upravili, a časem se dopracovala až do dnešní podoby FCI mezinárodního řádu.

V České republice patří obedience mezi jedny z mladších sportů, klub Obedience CZ byl založen teprve v roce 2007 a je zastřešen Českým kynologickým svazem. Český zkušební řád rozeznává čtyři výkonnostní kategorie: OB-Z (Absolvování třídy OB-Z není povinné, psovod může se svým psem nastoupit rovnou do OB1) , OB1, OB2 a OB3. V jednotlivých zemích spadajících pod FCI se obsah jednotlivých zkoušek může lišit, ale nejvyšší kategorie OB3 musí být vždy stejná, odpovídající mezinárodnímu řádu FCI.

Ve všech kategoriích se v naší zemi mohou účastnit i psi nezapsaní v plemenných knihách. Registrace v plemenné knize uznané FCI je povinná jen pro psy, kteří se účastní mezinárodních soutěží. Podobně jako třeba u většiny psích sportů není obedience přístupná jen pro některá plemena, závodit může jak pracovní plemeno, stejně tak i šikovné plemeno společenské.